www.dobry.zivot.cz

Toto je záhlaví Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.

Cudzinecka Legia

Pravda o službě v této armádě

Tento materiál má pouze informační charakter a nechce nikoho nabádat ke vstupu do této zahraniční ozbrojené složky. Upozorňuji všechny,že podle českých zákonů je jakákoliv nepovolená služba v cizí armádě závažným trestným činem!

Francouzská cizinecká legie (dále jen FCL) vznikla jako odpověď na potřebu Francie

udržovat pořádek ve svých četných koloniích. První jednotky byly utvořeny v roce 1831 a od té doby roste sláva a popularita jejích příslušníků takřka geometrickou řadou.

První uznání si vydobyly nedlouho po svém vzniku u městečka Camerone, kde jednotka čítající jen několik desítek mužů, se bránila převaze několika set hlavé armády. A to i za cenu téměř stoprocentních ztrát. Svůj úkol (převoz velkého finančního obnosu) však legionáři splnili. Na počest této bitvy se každoročně pořádá velký legionářský svátek, který má všem příslušníkům připomenout jejich slib – ochotu padnout za Francii.

I když historie legie nebyla vždy takto příkladná (např. vzbouření legionářů v Alžírsku), časem si legie získala pověst jedné z nejloajálnějších a nejlépe vycvičených armád světa. To s sebou přineslo i spoustu legend a popularity, která se zasluhuje o stálý příliv nových členů do jejich řad.

S koncem Francouzských kolonií v tomto století se úkol FCL trochu přetransformoval, ale základ – hájit Francouzské zájmy v cizině – stále zůstává. Dnes je FCL moderní součást Francouzské armády. Má asi 8000 mužů, rozmístěných na několika základnách ve světě. Jednotky FCL dnes nezahrnují jen onu známou pěchotu, ale patří sem i vzdušné síly, obrněná brigáda, dělostřelectvo, ženisté, parašutisté, speciální jednotky, týlové jednotky, jednotky zabezpečení a dokonce i kapela.

Díky svému tvrdému výcviku a zabezpečení jsou příslušníci FCL často nasazováni do těch nejtěžších akcí, z čehož samozřejmě vyplývá velká dávka osobního rizika, kterou tito vojáci podstupují. Na druhé straně jejich průprava je tak dobrá, že jen málokdy bývají v boji poraženi. Je o nich známo, že se “nebojí ani čerta”, snad jen z ruských jednotek SPECNAZ mají určité obavy.

Z hlediska přijímání nových příslušníků se velké změny udály v posledních několika letech, a to hlavně z důvodu pádu železné opony. Ty tam jsou časy, kdy stačilo mít dobrou fyzickou kondici, slušný zdravotní stav a na minulost žadatele se příliš nehledělo. Dveře měl otevřeny prakticky každý. Dnes musí přijímací středisko v Aubagne čelit stále většímu přílivu zájemců o tuto službu, právě ze zemí bývalého východního bloku. Čím více se zhoršuje ekonomická situace v těchto zemích, tím více lidí přichází.

Tato situace se samozřejmě odráží i v systému výběrového řízení, kde se zavádí stále tvrdší a tvrdší měřítka, testy se zpřísňují a začíná být kladen důraz na stále větší maličkosti. Jak tvrdí staří mazáci “ zlaté časy v legii postupně mizí”. Kdo se chce tohoto konkurenčního boje zúčastnit, musí být velmi dobře připravený, mít před ostatními náskok – musí mít informace.

Základní požadavky kladené na uchazeče

Oficiálních požadavků na uchazeče mnoho není. Vlastě jsou to pouze věk mezi 18 a 40 roky a dobrý zdravotní stav. Jak asi sami tušíte, tyto předpoklady samy o sobě nestačí. Začněme popořádku:

Zdravotní stav a fyzické předpoklady – v podstatě se dá říci, že jakákoliv vážnější zdravotní vada uchazeče vážně handicapuje. Vyžaduje se opravdu perfektní zdravotní stav. Nejsou přípustné ani jizvy po vážnějších operacích. Co se týče zraku, je přípustná pouze malá oční vada (do půl dioptrie), ale i ta šance na přijetí velice snižuje. Ani alergie se netolerují, ale ty se dají někdy zatajit. Viditelné vady zubů, páteře, kloubů, kožní nemoci také znamenají konečnou. Výhodou je atletická postava, na výšce tolik nezáleží. Ideální věk je tak do třiceti let, jinak musíte nabídnout vysokou odbornost. Viditelná nadváha není přípustná. Tetování ani běžné jizvy nevadí.

Odbornost a vzdělání – čím více toho umíte, tím samozřejmě lépe. Každá znalost je uchazeči přičtena k dobru. Vítané jsou stavební či řemeslné profese, znalost elektrotechniky, počítačů …atd. Vhodní kandidáti bývají vojáci z povolání. Dobré jsou různé odborné kursy – zdravotní, potápěčské, parašutistické, řidičské oprávnění (C,E,T) a další. Co se týče výše dosaženého vzdělání, na tom tolik nezáleží. Důležité jsou skutečné dovednosti a praxe. Dveře jsou otevřeny jak uchazečům se základním vzděláním, tak i vysokoškolákům. Prodělaná vojenská služba je velkou výhodou, ale ani bez ní není nic ztraceno, pokud uchazeč prokáže jiné znalosti či dovednosti.

Minulost – doby, kdy se do legie hlásili v hojném počtu lidé prchající před zákonem jsou ty tam. Dnes jsou jakékoliv problémy s policií na škodu. Je zde ale možnost tyto problémy zatajit. Nějaké menší “škraloupy” nebo problémy (např. s úřady, s malými dluhy apod.) nevadí. Ideální uchazeč by měl být rovněž svobodný a bezdětný.

 

Náborová střediska

Před každým uchazečem, který chce vstoupit do služby u FCL, vyvstane základní problém – kam má jet, kde se má přihlásit? K tomuto účelu slouží takzvaná záchytná, či náborová střediska. Obecně se dá říci, že jsou v každém velkém francouzském městě. Určitě jsou v Paříži, Marseille, Aubagne, Nice, Avignonu, Orangy, Bordeaux, Nantes a Strasbourgu.

Přesnou adresu náborového střediska v konkrétním městě uchazeči ochotně sdělí v kterémkoliv turistickém centru, či kanceláři. Ty bývají v centru města nebo na autobusovém či vlakovém nádraží. Ideální je požádat o mapu města (je zadarmo) a místo si nechat zakroužkovat. Jinak se uchazeč může rovněž ptát lidí na ulici. Mnoho z nich bude místo kde sídlí legie znát.

Nejblíže k české republice je právě Strasbourg, který leží na Německo-Francouzské hranici. Zkusme si tedy hypoteticky popsat cestu, která takového uchazeče čeká. Po tom, co uzavřel všechny formality s úřady ve své zemi (podrobnosti dále v textu), stojí uchazeč před otázkou jak se do náborového centra dostat.

Nejlevnější možností je stopování. Pokud bereme za cílové město Strasbourg, který leží přímo na německo-francouzských hranicích, není nic lehčího. Přes Německo se stopuje asi nejlépe z celé Evropy. Nejrychleji to jde po dálnici s tím, že vysazovat se je dobré nechávat vždy u velkých čerpacích stanic spojených s odpočívadly. Tam se znovu lehce stopne další automobil jedoucí vhodným směrem. Pokud by měl uchazeč jet dál do Francie, je to stopem také poměrně dobré i když ne tak, jako v Německu.

Další a asi i nejpohodlnější možnost je cestovat autobusem. Například cesta do Marseille, která je více než dvakrát tak daleko než Strasbourg, vyjde na necelé tři tisíce korun ( zhruba 500 franků). Kolik stojí jízdenka do Strasbourgu se dá lehce odhadnout.

Důležité pravidlo: v případě nepřijetí dostane uchazeč zadarmo jízdenku z Aubagne do náborového střediska, ze kterého přijel. Není tedy možno přihlásit se např. v Marseille a v případě nepřijetí požadovat jízdenku do Strasbourgu. I proto je Strasbourg k nástupu asi nejvýhodnější. Cestování vlakem přijde o něco dráž než autobus. Jaký způsob dopravy si tedy uchazeč vybere, záleží čistě na jeho vkusu a finančních možnostech. Jediné, co nemůže, je přijet do Francie vlastním vozem. První tři roky totiž nesmí legionář vlastnit osobní automobil.

Dalším problémem, před kterým uchazeč stojí, je co si vzít s sebou. Zde je vypsán seznam věcí, které naprosto dostačují:

  • Cestovní pas, veškerá osvědčení o odbornostech a dosaženém vzdělání (řidičský průkaz, pilotní průkaz, svářečský průkaz, osvědčení o zdravotnickém kursu, atd…)
  • Peníze na cestu na cestu tam a pro jistotu i zpět. Na zpáteční cestu je vhodné mít vyměněné franky nebo marky již předem, dle toho jak hodlá nazpět cestovat. Ceny zpátečních jízdenek se dají zjistit v informacích. Jako kapesné pro přijímací pobyt v Aubagne úplně postačuje částka 200 franků, ale ani ty nejsou nutné.
  • Jídlo na cestu tam.
  • Náramkové hodinky (nejlépe kvalitní vodotěsné, nárazuvzdorné, se stopkami).
  • Oblečení: jedno slušné na sebe (pozor při stopování – i v létě je v noci zima, myslete na to) a navíc: dvě trička, čtvery ponožky, čtvery slipy. To úplně stačí, protože všechno potřebné oblečení uchazeč nafasuje tam.
  • Hygienické potřeby: zubní kartáček, mýdlo, pasta, toaletní papír, voda po holení, nůžky na nehty. Opravdu důležitá věc jsou kvalitní holící potřeby. Dobré je mít s sebou elektrický holící strojek (ušetří čas, kterého je někdy zoufale málo), ale je dobré k němu mít i klasické holení se zásobou náhradních břitů alespoň na měsíc. V Aubagne sice uchazeč hygienické potřeby dostane, ale právě holicí potřeby jsou velmi nekvalitní a důstojníci vyžadují vždy perfektní oholení.
  • výhodou jsou dobré maratonky na běhání. Tenisky, které se fasují v Aubagne jsou mizerné.
  • dobrou učebnici francouzštiny, nejlépe francouzština pro samouky. Ideální je mít i malou knížečku “Francouzština do kapsy”. To proto, aby mohl uchazeč studovat i během dne a nosit ji u sebe. S velkou knihou tam chodit nemůže.Tento seznam věcí si uchazeč samozřejmě může podle svých potřeb rozšířit, některé věci je však lepší nebrat.

 

Věci, které by uchazeč u sebe mít neměl (při příchodu do náborového střediska):

  • veškerou elektroniku (fotoaparát, walkman, atd.)
  • potraviny
  • léky (včetně vitamínů)
  • zbraně (malý zavírací nůž je povolen, jeho čepel nesmí být delší než šířka dlaně)
  • drogy
  • větší cennosti
  • V případě, že něco z toho se u uchazeče najde, postupuje se takto: elektronika a cennosti jsou mu uloženy, ostatní věci se vyhazují.

 

Náborová střediska mají otevřeno 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Po té, co uchazeč zazvoní na bráně, je přijat službu konajícím vojákem. Od této chvíle je uchazeč vtažen do vojenské mašinérie a pozbývá téměř všechna práva a svoboda.

V přijímací místnosti uchazeči ihned vezmou cestovní pas a ostatní doklady a uchazeč se svlékne. Je mu prohlédnuta ústní dutina a udělána první vizuální kontrola těla. V případě, že je něco v nepořádku (např. nadváha), je žadatel poslán pryč. Dále je uchazeč podroben osobní prohlídce. Musí vyndat všechny věci ze zavazadla, a ty jsou mu pečlivě prohlédnuty. Nepotřebné věci jsou buď zahozeny nebo jak již bylo uvedeno, uloženy do obálky.

Pokud uchazeč není přijat, tyto věci mu budou vráceny.Upozorňujeme, že prohlídka je poměrně pečlivá. Pokud má žadatel nějakou maličkost (např. léky), kterou chce propašovat a nechtějí se mu vymýšlet složité skrýše (ve dně zavazadla, v popruhách ap.), je nejjednodušší pronést tu věc ve slipech. To je místo, kam se nikdy nedívají.

Pokud prohlídka proběhne v pořádku, dostane uchazeč erární oblečení, do kterého se ihned převlékne. Následuje osobní pohovor. Zde se poznamenají základní osobní údaje uchazeče, odkud přijel, čím přijel, jak dlouho je ve Francii, zda má potíže s policií, zda nebere drogy, jaké zná jazyky, jakou má odbornost, zda jsou rodiče spolu ap. Tyto otázky uchazeč uslyší v průběhu celého náboru ještě mnohokrát.

Po pohovoru je uchazeč odveden buď pracovat nebo do noclehárny. To záleží na hodině. Proto se doporučuje hlásit se ve středisku kolem šesté, sedmé hodiny večer, aby uchazeč už nemusel pracovat. Po osobní hygieně, která je kolem deváté večer, se jde spát. Večerka je v deset. Na ubikaci, a to zvláště po večerce, se uchazečům doporučuje chovat se tiše. Na přílišný hluk bývají důstojníci alergičtí

V noclehárně uchazeč obvykle není sám, ale je tam s dalšími nováčky. Je dobré, když s nimi hned naváže přátelský kontakt, protože to jsou lidé, s kterými bude absolvovat všechny testy. Díky atmosféře, která ta vládne, je to úplně snadné. Zde se uchazeči bud hodit znalost cizích jazyků. Nejvíce uplatní ruštinu a angličtinu.

Budíček v náborovém středisku často záleží na libovůli službu konajícího důstojníka. V průměru je mezi pátou a šestou hodinou raní. Následuje ranní hygiena. Potom zpravidla následuje úklid ubikace. Vůbec, úklid je věc, na kterou si musí uchazeč velice rychle zvyknout. Uklízí se stále a všechno a pořád do kola. Je to proto, aby byl voják stále zaměstnaný. Úklid bude uchazeč provázet ještě mnoho měsíců.

Kolem sedmé, osmé hodiny se jde na snídani. Jídlo obecně je na velmi vysoké úrovni a je ho dostatek. Po snídani se začne pracovat. Obyčejně se zase uklízí (vytírání podlah – nejdříve nasucho, potom hadrem, myjí se okna – někdy pouze suchým toaletním papírem) nebo se pomáhá v kuchyni (úklid, mytí a utírání nádobí, prostírání stolů, pomocné kuchařské práce) nebo se dělá venku (odklízení listí, kamenů, kopání příkopů, zalévání, …).

Oběd je kolem dvanácté až jedné hodiny. Po obědě se znovu pracuje – zase ty samé práce – až do šesté, kdy je večeře. Po večeři se znovu pracuje minimálně do osmi hodin. Potom je uchazeč odveden zpět na ubikaci, kde následuje večerní hygiena a večerka.

Příští den se vše opakuje. Ještě k práci. Uchazeč by měl všechny rozkazy vykonávat bez reptání a pohotově. Uchazeč musí pracovat stále, to je pravidlo, ale nevyžaduje se po něm, aby pracoval nějakým vysokým a úmorným tempem. To je spíše výjimka, když se spěchá (např. mytí nádobí). Obvykle stačí velice pohodové a klidné tempo – aby bylo vidět, že se pracuje.

Když momentálně uchazeč nemá žádnou práci přidělenou, je dobré, aby aspoň nějakou předstíral, jinak hned dostane nějakou další přidělenou. Další dobrá zpráva je, že díky tomu, že se uklízí stále, je vlastně vše velmi čisté, takže se uklízí snadno a nemusí se to dělat ani příliš poctivě. Tyto pravidla platí i pro přijímací středisko v Aubagne.

Poslední věcí, která se v náborovém středisku vyřizuje, je uchazečova nová identita – nové jméno, nové rodiště, nová jména rodičů. Jméno je uchazeči buď přiděleno bez jeho vůle nebo je uchazeči umožněna určitá forma spolupráce (podá několik návrhů, ze kterých je mu jméno složeno).

To, jak dlouhou dobu stráví uchazeč v náborovém středisku, záleží na více okolnostech. Jde tady hlavně o to, jak chytí svoz nováčků do přijímacího střediska – do Aubagne. Protože doba zde strávená není placena, měl by se uchazeč snažit, aby zde pobýval co nejméně. Nejvhodnější dny pro příjezd do náborového střediska se tedy jeví první tři dny v týdnu (Po – St).

Protože přes víkend se v Aubagny nepřijímá, je zbytečné těsně před víkendem do náborového střediska jezdit, protože si tam ten víkend bude muset uchazeč zadarmo odpracovat. Výhodný je také příjezd v neděli, protože v pondělí se obyčejně jede do Aubagne. Do Aubagne se cestuje buď vlakem nebo autobusem. To záleží na vzdálenosti náborového střediska. Cestu už samozřejmě hradí legie. Před odjezdem uchazeč vrátí oblečení, které dostal a cestuje v civilu.

 

Přijímací středisko v Aubagne

Aubagne je malé městečko, asi 15 Km od Marseille a tedy i od Středozemního moře. Z toho vyplývá poměrně příjemné klima beze srážek, což je důležité, neboť uchazeči o místo ve FCL zde tráví většinu času pouze v trenýrkách a tričku. V Aubagny sídlí 1. Regiment etrangere, v jehož areále je zřízeno přijímací středisko pro nové adepty FCL.

Po příjezdu do střediska uchazeč podstoupí další osobní prohlídku /prohlídka věcí v zavazadle/ a dostane znovu erární oblečení /+jedny náhradní slipy a ponožky navíc/, balíček s hygienickými potřebami /zubní pasta, kartáček, mýdlo, potřeby na holení, toaletní papír/ a ložní prádlo /dvě prostěradla/. Z jeho věcí mu jsou vráceny pouze hygienické potřeby, holení a čisté slipy. Ostatní věci mu jsou dány zpět do zavazadla a to je dáno do skladu.

Všechny věci, které uchazeč dostal si dá do batohu, který taktéž vyfasuje. Uchazeč si musí začít zvykat na to, že ho oslovují už pouze jeho novým jménem. Poté podstoupí několik základních procedur. Podepíše pětiletý kontrakt /i když ještě není přijat/, což představuje sedm podpisů a je vyfotografován. Pokud má tetování, je vyfoceno i to. Od této chvíle začíná být uchazeč placen /150 franků denně/. Obyčejně ještě absolvuje základní lékařskou prohlídku a pohovor s lékařem. Dále je odveden do televizní místnosti, kde je mu důstojníky vysvětleno, co ho v nejbližších dnech čeká a je mu puštěn krátký instruktážní film. Potom se zapojuje do běžného života v táboře.

Večer je mu na nástupu přidělena postel. Pokoje jsou zhruba po dvaceti lidech, ale v těch se pouze spí. Zbytek dne tráví uchazeč prací a děláním testů. V Aubagne stráví uchazeč jeden až dva týdny. Záleží na tom, jak rychle udělá všechny testy. Málokdo je tam tři týdny. Jestliže uchazeč jakýkoliv test nezvládne, je poslán domů okamžitě. V případě, že uchazeč bude přijat, stráví v přijímacím středisku ještě jeden týden a potom bude poslán do výcvikového tábora v Castellaundry, zkráceně do Castelu.

 

Denní režim v přijímacím středisku

400 : budíček

400- 430 : ranní hygiena /zuby, mytí, holení/, stlaní postele, úklid pokoje /pokud máte službu/

430- 530 : volno na místě speciálně vyhrazeném pro dobu, kdy uchazeč nemá žádnou práci. Toto místo je asi 30 x 10 metrů veliké, jsou tam lavičky pod stromy /kvůli stínu přes horké léto/, základní posilovací nářadí a přístřešek pro případ špatného počasí. Sem se uchazeč během dne vždy vrací po vykonané práci a naopak sirénou je svoláván k nástupu, kde jsou mu nové úkoly přidělovány. Čas zde může trávit jak chce, může posilovat, může se učit francouzsky nebo jen tak konverzovat s ostatními. Nesmí se zde spát. Po ránu je zde ovšem vždy velká zima.

530- 600 : snídaně. Po zaznění sirény se běží na nástup. Je dobré, aby se uchazeč vešel do prvních dvou řad /pokud je dost lidí, stojí se v pěti řadách/, aby se dostal na přední místa ve frontě na snídani. Jen tak bude mít na jídlo dostatek času. Toto pravidlo platí i pro obědy a večeře. K snídani je na výběr kakao, káva, káva s mlékem nebo mléko. K tomu je bageta nebo houska s marmeládou a někdy sušenka.

600 - 1200 : první pracovní blok. První dvě hodiny jsou většinou věnovány úklidu venku. Sbírají se nedopalky, listy, kameny, papíry, jehličí, co zrovna je. Od osmi hodin se postupně vybírají skupiny uchazečů, kteří jdou na testy. Zbytek uchazečů je potom rozdělen na různé práce po táboře /hlídky, kuchyně, jídelna, bar, obchod, společenské místnosti atd./. Někteří jsou také posláni uklízet mimo Aubagne, a to do Marseille /kde je rekreační středisko legionářů/ nebo do legionářského sanatoria či nemocnice. To jsou většinou ti uchazeči, kteří mají už všechny testy za sebou. Pokud je pátek /ve čtvrtek zasedá odvodová komise/, je vyvoláno třicet uchazečů, kteří prošli všemi testy a z nich je posléze vybráno patnáct, kteří jsou přijati. Zbylých patnáct jede domů. Jinak zase platí pravidlo, že ti, co práci dodělají, jdou na svůj "plac" a čekají na sirénu. Ta se někdy může ozvat třeba třikrát za pět minut. Všichni přítomní uchazeči musí běžet na nástup, kde je vybrán třeba pouze jeden jediný muž a zase odcházejí na plac. A za další minutu už zase může zvonit siréna...

1200 - 1300 : oběd. Ti, kteří jsou mimo Aubagne, obědvají tam, ostatní samozřejmě v přijímacím středisku. Oběd je velmi pestrý, i když většinou chybí polévka. Skládá se ze zeleninového salátu, hlavního jídla /obyčejně maso a příloha/, dezertu nebo ovoce a jogurtu či sýra, ke kterému jsou housky či bagety. Na pití je zde běžný nápojový automat /cola, sprite, juice/.

1300 - 1700 : druhý pracovní blok. Stejná náplň jako v prvním. Testy nebo práce. Každý den ve dvě hodiny jsou vyvoláváni ti uchazeči, kteří ten den neprošli testy a jsou posláni domů.

1700 -1800 : večeře. Večeře je v podstatě stejná jako oběd.

1800 - 2100 : třetí pracovní blok. Večer se už pracuje hlavně v kuchyni. Ještě později se zase uklízí kolem tábora. Hodně záleží na ročním období. Součástí tohoto bloku někdy bývá asi půlhodina vyhrazená na klubovnu, kde se dá dívat na televizi, hrát stolní tenis, šachy, automaty. Součástí je bufet, kde se dá koupit občerstvení a cigarety. V devět, ale někdy až v deset hodin /to podle nálady důstojníka/ je závěrečný nástup, někdy spojený s praním věcí ve velké kádi. Potom je rozchod do ubikací.

2100 - 2200 : stlaní postelí /postele se stelou velmi specifickým způsobem, který je potřeba se naučit. Nováčkům to vždy starší kolegové vysvětlí a naučí./ Potom následuje sprchování, dále osobní hygiena a praní. Čistota oblečení se kontroluje a uchazeč by na ní měl dbát.

2200 : večerka. Ta se někdy může posunout i o hodinu a půl a to už je nepříjemné, protože nedostatek spánku je velmi vyčerpávající a uchazeči někdy usínají přes den, což je zase přísně trestáno ze strany důstojníků.

Režim v táboře hodně záleží na službu konajícím důstojníkovi. Někteří si rádi vymýšlejí přímo nesmyslné práce /sbírání jehličí, kamínků, otrhávání žlutých listů s keřů, trhání trávy ap./, s některými má člověk více volna na place. "Stupeň buzerace" je také přímo úměrný počtu uchazečů. Když jich je moc, mají důstojníci buzerování a "pouštění hrůzy" přímo v popisu práce. Jde o to, aby se někteří, psychicky slabší jedinci, přinutili odejít na vlastní žádost a uchazečů tak ubylo. Klasický případ oddělování zrna od plev. O víkendech je práce daleko méně. Testy se nedělají.

 

Testy v přijímacím středisku

Během prvních několika dnů pobytu v přijímacím středisku čekají uchazeče testy. Ty se skládají z testů zdravotních, psychologických, inteligenčních, fyzických a z pohovorů - tzv. "gestapa".

Testy zdravotní

Skládají se ze třech nezávislých prohlídek, před třemi různými lékaři. O první prohlídce jsme už mluvili. Ta se děje hned po příchodu uchazeče do tábora. Jde o velmi zběžnou kontrolu, kdy je uchazeč prohlédnut, zda nemá nějaké viditelné vady, o kterých jsme už mluvili v kapitole o zdravotních předpokladech, je zvážen a je mu změřena výška.

Dále jsou mu kladeny otázky o alergiích, dědičných chorobách, chorobách rodičů /zde by měl uchazeč ve vlastním zájmu odpovědět negativně/, zda jsou rodiče spolu nebo rozvedeni, zda s nimi uchazeč žije ve shodě, o pobytech v nemocnici, o drogách. Dále je uchazeč tázán na sporty, které provozoval. Ač je prohlídka velice krátká, už zde jsou někteří uchazeči vyřazováni.

Druhá prohlídka je asi nejdůležitější, ale také není kupodivu nějak zevrubná. Zde se znovu ptají na ty samé otázky. Dále následuje kontrola moči, kontrola očí /zde se kontroluje, zda uchazeč přečte nejmenší řádek, který zhruba odpovídá druhému nejmenšímu řádku v ordinaci českých očařů. Protože si uchazeč zakrývá oči sám, dá se v případě, že má jedno oko slabší, poměrně bez problémů švindlovat. Dělá se i test na barvoslepost/, potom následuje kontrola zad, kolen, kotníků, provádí se čéškový reflex a kontrolují se varlata.

Třetí prohlídka je před hlavním lékařem. Znovu zběžné prohlédnutí a znovu ty samé otázky. Uchazeč by měl na otázky odpovídat podle pravdy, protože na to samé bude tázán ještě mnohokrát a odpovědi mohou být porovnávány, pouze na otázky souvisejícími s jeho chorobami, by měl odpovídat tak, že je zdravý, ať už je to pravda nebo ne. O několik dnů později je uchazeč ještě přeočkován proti tetanu. V případě, že je uchazeč přijat, jsou mu dělány testy na krev a rentgen dutiny hrudní.

Je ve vlastním zájmu uchazeče, aby sám zhodnotil svůj zdravotní stav a podle toho uvážil, zda je schopen podstoupit tak tvrdou službu.

 

Testy psychologické a inteligenční

Skládají se z mnoha částí a trvají dvě až tři hodiny. Je zde část na tzv. "selský rozum", část na psychologický profil, IQ testy, testy na paměť, testy na soustředěnost a speciální psychologické testy.

V první části se prověřuje zdravý úsudek kandidáta. Jsou zde vyobrazeny soustavy ozubených kol a pák a kandidát má určit, jakým směrem se budou jednotlivé části pohybovat, dále jsou tu obrázky typu, kterým směrem popluje loď, když se zabere veslem na jedné straně, nebo jsou zde např. vyobrazeny různé způsoby zatloukání hřebíků a kandidát má určit ten nejlepší. Tato část testu je poměrně jednoduchá. Doporučuje se ale dělat velice rychle, protože času je málo a rozhoduje počet správně vyřešených úloh.

Část zaměřená na psychologický profil se vyplňuje na několikrát s určitým časovým odstupem. Ten je tam proto, protože mnohé otázky se opakují a ověřuje se, jestli na ně uchazeč odpovídá vždy stejně /jestli mluví pravdu/. Testy se vyplňují formou zakroužkování ano/ne. Spektrum otázek je široké: např. pracujete rád v kolektivu?, dělá vám potíže seznamovat se s lidmi?, rád se ulíváte?, máte noční můry? .... atd. Otázky dostane každý uchazeč napsány ve svém rodném jazyce. Je žádoucí, aby se uchazeč udělal trochu lepším - tj. občas si trochu vymýšlel. Je jenom nutné si zapamatovat, v čem si vymýšlí a na tyto otázky vždy odpovědět stejně.

IQ testy jsou úplně klasické testy na inteligenci. Jde o doplňování obrazců tak, aby byly v návaznosti na předcházející tři vyobrazení. Dále jsou zde útvary složené z kostiček a uchazeč musí spočítat, kolik kostiček útvar obsahuje. Nejsou zde číselné řady. Testy mají také časové omezení, proto je důležité dělat rychle. Výhodu má ten uchazeč, který se s těmito testy již setkal. Dají se totiž trochu naučit. Literatury existuje dost.

Paměťové testy - uchazeč dostane jednoduchou mapu města se zakreslenými budovami. Ty si musí zapamatovat a překreslit je do prázdné mapy, kterou dostane později.

Testy na soustředěnost - uchazeč dostane papír, rozdělený na čtverečky. V každém čtverečku je nakreslen nějaký symbol. Uchazeč musí zatrhávat jen symboly, které jsou mu určené. Důležitý je počet symbolů zaškrtaných za určený časový úsek, a to, zda žádný symbol nebyl vynechán.

Speciální testy - uchazeč např. dvakrát kreslí strom, jaký ho napadne, nebo naopak z katalogu vybírá typ stromu, který se mu líbí.

 

Fyzický test

Fyzické testy nejsou kupodivu nějak náročné. Jedná se vlastně jenom o běh. Jde o to, uběhnout na klasické tartanové dráze /jedno kolo = 400m/ minimálně sedm koleček za dvanáct minut, což je 2800 m. Daleko větší naděje má ale uchazeč, který uběhne osm kol za dvanáct minut, což je 3200 m.

I když se vzdálenost cca 3 km jeví jako krátká, dvanáctiminutové tempo je již poměrně ostré, a uchazeči, kteří to speciálně netrénovali, mívají potíže. Zvláště, když jsou zvyklí běhat dlouhé trati /třeba 15 km/, ale pomalým tempem. Ještě je třeba zdůraznit, že na stadión se kvůli rozcvičení běží asi 1,5 km a po doběhu se ihned startuje. Velkou výhodou jsou hodinky se stopkami, které umožní si čas dobře rozvrhnout a kontrolovat si ho.

 

Osobní pohovory - tzv. "gestapo"

Osobní pohovory jsou tři. První je nejpodrobnější a trvá nejdéle. Odehrávají se samozřejmě v jazyce, kterým je uchazeč schopen komunikovat. Při prvním pohovoru jsou uchazeči taktéž sejmuty .otisky prstů a zaznamenány zvláštní znamení do osobního spisu /jizvy, tetování/. Doporučuje se, moc si nevymýšlet.

Otázky jsou stejné, jako dostával uchazeč už dříve plus některé další. To znamená : odkud uchazeč přijel, jak přijel, s kým přijel, vše o rodině, vše o rodinném zázemí, vše o vzdělání /roky, kdy jste studoval a pracoval a kde/, vše o zálibách, jak dlouho ví o legiích, co chce v legiích dělat, proč chce do legií, od koho o legiích ví /kdybyste se někdy do legií dostali, neuvádějte prosím jako zdroj vědomostí tyto materiály. Odpovědi jako televize nebo kamarádi úplně stačí/.

Dále se znova ptají na to, zda uchazeč nemá konflikty s policií, zda nebere drogy, zda je ženatý a má děti ap.

Druhý pohovor je kratší, v podstatě uchazeč dostává ty samé otázky.

Poslední, asi desetiminutový pohovor je před velitelem tábora a obsah je zase podobný.

 

Několik všeobecných rad

Základem toho, aby uchazeč neměl problémy s nadřízenými, je vždy rychle a hlavně bez jakýchkoliv řečí plnit všechny příkazy a vykazovat v rozumné míře snahu /ale nepodlézat/.

Jako trest se většinou dělají kliky, málokdy víc než dvacet najednou. Další věc je nikde nepodřimovat. To je věc, která se trestá. Důležité je také patřičně zdravit důstojníky. Jestli-že uchazeč sedí a kolem jde důstojník, musí povstat, pokud důstojník posuňkem nedovolí zůstat sedět.

Hodnost se pozná nejlépe podle počtu proužků na hrudi. Jeden zelený proužek značí tzv. "premier klas", nejnižší hodnost, dva zelené proužky značí "kaprála", zelený a zlatý "kapral šéfa", dva zlaté "seržanta" a tři zlaté "seržant šéfa". To je nejvyšší hodnost, se kterou nováček běžně přijde do styku. Pokud je uchazeč vyvolán jménem, hlásí se : "preson" + hodnost /např. "preson kapral šéf'/, a to čím hlasitěji, tím lépe. Od hodnosti lajtnanta výše se musí přidat slůvko "mon" - např. "preson mon lajtnant".

Je dobré, když uchazeč udržuje dobré vztahy i s ostatními nováčky. Je zakázáno řešit spory, pokud nějaké jsou, fyzicky. To se trestá okamžitým odchodem do civilu. Úplně nepřípustné je, aby větší bil menšího. S tím souvisí otázka šikany. Navzdory různým pověrám zde šikana téměř neexistuje a je důstojníky tvrdě potírána. Vždy se naopak uchazečům vštěpuje do hlavy soudržnost, pomoc a kamarádství. Někteří důstojníci sice volí fyzické tresty /kopanec. šťouchanec do břicha, pohlavek/, ale to jen v případě, že se uchazeč nějak proviní, nebo mu to dostatečně rychle nemyslí.

Nadřízení s uchazeči komunikují převážně ve francouzštině. Z toho vyplývá, že znalost jazyka je velkou výhodou. Proto je dobré, když se uchazeč před odjezdem naučí alespoň základům jazyka. Alespoň nějakou učebnici francouzštiny by měl mít sebou každý. Na druhou stranu je systém tak propracovaný, že běžně vnímavý člověk se stále se opakující povely, výrazy a věty naučí i bez pomoci učebnice, ale bude mít ze začátku větší problémy. Veškerá korespondence a telefonování je zakázáno, a to minimálně ještě měsíc po tom, co uchazeče přijmou. Zpráva se dá odeslat po některém uchazeči, který neprošel a je poslán do civilu.

Kouření v táboře je povoleno pouze venku, a to jen na "place". Na ubikacích je přísný zákaz kouření. Cigarety je možno koupit v kantýně zhruba za 20 franků.

Pokud chce uchazeč sám odejít do civilu, má několik možností. Bud' se sám přihlásí nebo odmítne při nástupu splnit nějaký rozkaz /např. kliky, sbírání nedopalků ap./. Žádné sankce mu za to nehrozí.

Konkurence - je poměrně veliká. Příliv nováčků ze zemí bývalého východního bloku je velký a roste. Záleží i na ročním období. V létě je příliv největší. V průměru berou ze sta lidí patnáct. Je ale pravda, že se tam hlásí hodně lidí, kteří na to prostě nemají. Do závěrečného výběru /to znamená lidi, kteří prošli všemi testy/ se dostává z těch sta lidí pouze třicet. A z těch je vybrána polovina.

 

Odchod do civilu

Uchazeč, který neprošel nějakým testem nebo konečnou výběrovou komisí je poslán do civilu. Může si ponechat oblečení, které nafasoval. Také dostane zpět všechny své věci a doklady. Dny v táboře mu jsou proplaceny. Za každý odpracovaný den to po srážkách za jídlo dělá kolem 130 franků. Za čtrnáct dnů, což je průměrná doba trvání testů, si vydělá zhruba 2 000 franků.

K tomu dostane jízdenku do města, ve kterém nastoupil do náborového střediska. Jízdenka platí měsíc. Uchazeči jsou potom odvezeni na nádraží do Marseille. Dále dostane takzvaný konečný verdikt - papír, na kterém má napsáno, jestli se může o vstup do legie pokusit znova.

Odklad bývá většinou na půl až jeden rok. Po této době se uchazeč může znovu hlásit v náborovém středisku. To se může opakovat maximálně čtyřikrát. Někteří uchazeči dostanou tzv. definitivu, to znamená, že už nikdy nebudou do legií přijati.

 

Uchazeč prošel výběrovým řízením

Uchazeč, který byl vybrán mezi posledních patnáct lidí má ještě poslední možnost odmítnout službu. Pokud tak neučiní, stává se legionářem. Od této chvíle je již úplně v moci legií a odchod do civilu již není možný. Jestliže uchazeč bude chtít později do civilu odejít, nezbude mu už jiná možnost než dezertovat. Dezertéry nemají v legiích vůbec v lásce a pokud je chytí, mají velice těžký život.

Potom, co je tedy uchazeč vybrán, čeká ho ještě týden práce v náborovém středisku. Zde fasuje uniformy a pomáhá důstojníkům s nováčky. Taktéž mu začíná běžet legionářský plat, což je ze začátku asi 5 000 franků. Nováčkovi je založen účet a později dostane k dispozici kartu, na kterou může vybírat až 2 000 franků najednou. Pokud chce vybrat více, musí na poštu, kde může vybrat až 10 000 franků najednou.

Po týdnu odjíždí nováček do výcvikového tábora do Castelnaudary, zkráceně do "Kastlu". Součástí výcvikového tábora je absolvování prvního měsíce na tzv. "farmě". Je to odlehlé místo, kde je poměrně malá posádka, takže je zde na nováčka "dobře vidět".

Zde začíná ten pravý dril. Pořadová cvičení, francouzština, ale hlavně fyzický trénink /běhání a pochody, a to i s plnou polní/ dokáže spolu s totálním nedostatkem spánku, udělat s farmy některým nováčkům pravé peklo. Důstojníci zde s nováčky také nejednají v rukavičkách. Nováčci se zkrátka musí obrnit jak fyzicky, tak i psychicky. Oblíbené je např. buzení uprostřed noci, kdy nováčci musí zpívat francouzské písně nazpaměť a dokud se je nenaučí, spát nejdou. Na farmě se proto vyskytuje velké procento dezercí.

Pokud nováček farmu přežije, odjíždí do už zmiňovaného Kastelu. Ten leží asi 300 km západně od Marseille. Zde se k pořadovému a fyzickému výcviku /např. mnoho desítek kilometrů dlouhé pochody s plnou polní/ přidává střelecký výcvik. Střílí se s francouzských Famasů, což je lehká /plastová/, přesná zbraň a výkonná zbraň. Další důležitá věc, která se zde vyučuje, je taktika boje a vedení boje.

Výcvik v Kartelu trvá tři měsíce a je zakončen zkouškami. Zkoušky jsou fyzické - asi deset kilometrů běhu s plnou polní na čas, stodvacetikilometrový přesun v těžkém terénu za pět dní, střelecké zkoušky a zkoušky z francouzštiny. Na základě výsledků v těchto testech je nováček přiřazen k některému regimentu.

V Kartelu mohou ti nováčci, kteří zvládají výcvik bez problémů, za odměnu psát dopisy.

 

Jednotky a jejich umístění

Marseille a Aubagne

Představují běžné vojenské jednotky /pěšáky/. Zde se jednak pomáhá s přípravou nových uchazečů nebo jsou zde i některé jednotky více specializované - např. opraváři voj. techniky. Služba zde je asi nejlehčí a nejklidnější, čemuž ale odpovídají i nejnižší platy - 6 000 franků měsíčně. Na druhou stranu je zde velmi draho, takže se zde těžce šetří peníze. To platí i o ostatních městech ve Francii.

Avignon

Zde sídlí jednotky ženistů. Práce ženistů bývá velice namáhavá. Plat je stejný, jako všude ve Francii - 6 000 franků.

Orange

Zde má sídlo obrněná brigáda. Je to úderná jednotka prvního sledu, čemuž také odpovídají vysoké ztráty v bojích. Služba zde je ale poměrně pohodová a klidná.

Korsika

Zde sídlí nejprestižnější jednotka - parašutisté. Korsika je hornatý ostrov a je svým charakterem přímo předurčen k velmi tvrdému a fyzicky náročnému výcviku této jednotky. Plat parašutisty je 9000 franků. O tuto jednotku je veliký zájem, ale uspokojeni jsou jen ti nejlepší.

Djibouti

Leží na v Africe na pobřeží Rudého moře u hranic se Somálskem a Etiopií. Hlídkování a kontrola těchto hranic je také hlavní náplní činnosti zde umístěných legionářů. Klimatické podmínky jsou zde velice kruté - jedná se o jedno z nejteplejších míst na zeměkouli. Tomu odpovídá i plat - 20 000 franků. Další nevýhodou je, že zde neexistují dovolené. O to delší však legionář dostane po návratu do Francie. Velkou výhodou zas naopak je, že je zde velmi levně.

Francouzská Guyana

Leží v Jižní Americe na hranicích mezi Venezuelou, Brazílií a Surinamem. Co se týče klimatických podmínek a prostředí, je to asi nejhorší místo, kam se může legionář dostat. Obrovská vlhkost vzduchu spojená s teplem, všudypřítomnou vodou a bažinami, množství jedovatých hadů a hmyzu a v neposlední řadě infekční nemoci činí z tohoto místa peklo na zemi. Je zde zřízen jeden z nejtěžších výcvikových táborů na světě. Jako raritu si zde drží poslední bordel, patřící legii. Oficiální náplň práce zde je ostraha francouzského kosmického střediska pro vesmírné lety, které je zde vybudováno. Plat, i přes hrozné podmínky, je zde poměrně nízký - 7 000 franků.

Tahiti a Madagaskar

Zde jsou rozmístěné jednotky, kam se nováček nedostane. Spíše se sem dávají legionáři před koncem kariéry na odpočinek. Velice klidná a pohodová služba za málo peněz.

 

Smlouva

Jak již bylo řečeno, základní kontrakt se podepisuje při nástupu do Aubagne, a to na pět let. Smlouvu v průběhu trvání kontraktu nelze zrušit. Po pěti letech může legionář působení v legii ukončit a nebo může smlouvu prodloužit, a to o půl roku, rok, dva roky nebo tři roky. Po uplynutí této doby může smlouvu znovu prodloužit.

 

Platy

O jejich výši jsme už mluvili. Pohybují se od 5 000 franků u nováčka až po 20 000 franků u legionáře sloužícího v Africe. Samozřejmě, že základní výše platu se zvyšuje s každým růstem hodnosti, a to vždy zhruba o 200 až 500 franků.

Co se týče možnosti spoření, je to individuální věc každého vojáka. On má své konto, se kterým si může nakládat jak chce. Někdo opravdu šetří a potom si může naspořit opravdu pěkné peníze /musíme si uvědomit, že vše, co potřebuje k životu dostává zadarmo/ a někdo celou výplatu promrhá za chlast, kouření a děvky. Je na každém, jakou cestu si vybere.

Po sedmnácti letech služby má legionář nárok na penzi, která je mu posílána do země, kterou si vybere. Výše penze je asi 6 000 franků.

 

Služební postup

Po tom co nováček zakončí výcvikové středisko v Kastelu je odvelen k nějaké jednotce/obyčejně na dva roky/. Zde po roce služby získá první hodnost "premier klas". Další hodnost následuje zhruba po roce - je to "kaprál". Potom už záleží na schopnostech a snaze jedince, chce-li dále svou kvalifikaci zvyšovat. Další hodnost je "seržant" a po ní následuje "seržant šéf'. Na tyto hodnosti už musí uchazeč projít důstojnickou školou. Vyšší hodnost za prvních pět let uchazeč většinou nezíská. Pokud uchazeč studovat nechce, je mu za sedm až devět odsloužených let za odměnu udělena hodnost "kapral šéf'. Ta je ale níže než "seržant".

 

Francouzské občanství

Po třech letech služby má legionář právo zažádat o francouzské občanství. Většinou je však této žádosti vyhověno až později - asi po šesti letech. Jsou však případy, že uchazeč čekal na občanství i víc než dvanáct let. Jiná alternativa je tzv. karta k pobytu ve Francii. Ta uchazeči zaručuje bezproblémový život ve Francii bez toho, aby si musel měnit občanství. Mnoho legionářů dává tomuto způsobu přednost.

 

Slouží v legiích i Čeští občané?

I když to náš zákon nedovoluje, v cizinecké legii slouží i češi. Dokonce se dá říci, že když si to dobře zařídí, české úřady ani nic nepoznají. Češi mají dvě možnosti. Bud' získat francouzské občanství a tím i úplně jinou identitu, nebo si to doma zařídit tak, aby úřady nic nepoznaly a oni se mohli po nějaké době vrátit /nejdříve může legionář opustit Francii po třech letech/.

To není tak složité. Základem je mít vyřešenou vojnu. Bud' tedy mít po vojně nebo získat modrou knížku. Dále je důležité dát řádnou výpověď v práci. Byt se převede na někoho, komu dotyčný důvěřuje /příbuzní, dobrý kamarád/.

Dále si dotyčný musí vyrovnat všechny finanční závazky - dluhy, splátky, leasingy, spoření, daně. Musí zrušit členství ve všech zájmových skupinách či politických stranách. Potom už si stačí založit konto, ze kterého se budou trvalým příkazem hradit splátky sociálního a zdravotního pojištění. Na konto potom bude pravidelně přispívat z výdělků v legiích. Jinak řečeno bude posílat peníze někomu důvěryhodnému, kdo mu tam ty peníze bude ukládat.

Když to dotyčný takto ošetří, úřady nemají mnoho šancí jeho odchod zaregistrovat. Potom už je jenom důležité, aby o tom vědělo co nejmíň lidí, aby dotyčného někdo neudal.

Na závěr je třeba znovu zopakovat, že praktickým nastoupením služby ve FCL se český občan dopustí závažného trestného činu!

Zajímá mě váš názor na tento článek. Prosím o váš komentář na můj mail: chlibek@specnaz.cz Předem moc děkuji!

 

Kompletni seznam adres náborových center cizinecké legie ve Francii

FORT DE NOGENT (NEAR PARIS), 94120 FONTENAY-SOUS-BOIS, TEL: 1-48-77-49-68

LA CITADELLE , 59000 LILLE, TEL: 3-20-55-40-13

QUARTIER LECOURBE , RUE D'OSTENDE, 67000 STRASBOURG, TEL. 3-88-61-53-33

QUARTIER COLBERT , 32BIS, AVENUE DE LA PAIX, 51000 REIMS, TEL: 3-26-88-42-50

QUARTIER ABOVILLE , 86000 POITIERS, TEL. 5-49-41-31-36

QUARTIER DESGREES-DU-LOU, RUE GAMBETTA, 44000 NANTES ARMEES, TEL: 2-40-74-39-32

QUARTIER DE-LATTRE-DE-TASSIGNY , 57000 METZ, TEL. 3-87-66-57-12

CASERNE MANGIN , 8, RUE FRANCOIS-RABELAIS, 66020 PERPIGNAN TEL: 4-68-35-05-38

RUE DU COLONEL-TRUPEL , 76038 ROUEN CEDEX, TEL. 2-35-70-68-78

CASERNE JUNOT , 66, AVENUE DU DRAPEAU, 21000 DIJON, TEL. 3-80-73-54-86

LA MALMOUSQUE , CHEMIN DU GENIE, 13007 MARSEILLE, TEL. 4-91-31-85-10

Vrchni Velitelstvi :

QUARTIER VIENOT , 13400 AUBAGNE , TEL. 4-42-18-82-57

18, QUAI DE LESSEPS , 64100 BAYONNE, TEL. 5-59-50-14-84

260, RUE PELLEPORT , 33000 BORDEAUX, TEL. 5-56-92-99-64

QUARTIER GENERAL FRERE , 69007 LYON, TEL. 4-78-58-40-21

CASERNE FILLEY , Rue Sincaire, 06300 NICE, TEL. 4-93-80-59-06

CASERNE PERIGNON , AVENUE CAMILLE PUJOL, 31000 TOULOUSE , TEL. 5-61-54-21-95  

ak mate niake otazky kontaktujete ma na mail:jbrath@chello.sk

 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.