www.dobry.zivot.cz

Toto je záhlaví Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.

Najomny Vrah''Odstrelovac'''

Tento článek pojednává o českých odstřelovačích. Nenajdete zde však nic o policejních ani armádních složkách. Budu mluvit o lidech z druhé strany barikády.

Není třeba zdůrazňovat existenci obrovského počtu lidí s military zájmy, žijících v naší republice. Dá se říci, že skoro každá vojenská složka minulosti i současnosti má u nás své příznivce mezi “civilisty”. Není tomu jinak ani v oboru odstřelovačů.

Mnoho mužů fascinují tito tvrdí chlapíci. Způsob jejich “práce” vyžaduje obrovskou dávku odvahy, profesních znalostí, dobrých nervů a schopnosti samostatného úsudku. Každému je jasné, jak velkou bojovou hodnotu má dobře školený odstřelovač ve správnou dobu na správném místě. Často může svým zásahem pozměnit, nebo i zcela zvrátit výsledek probíhající bitvy.

I vzhledem k určité tajemnosti má tato profese stále dost obdivovatelů. Ne každému se však podaří svoje sny prakticky uskutečnit. Jen skutečně malý vzorek těch nejlepších a nejvytrvalejších získá skutečný post odstřelovače v některé policejní jednotce. Pár kluků také projde odstřelovačským výcvikem po dobu základní vojenské služby. To jsou asi tak všechny legální možnosti u nás

Pár klukům se samozřejmě povedlo být odstřelovač v cizinecké legii, po tom co byli přijati a prošli základním výcvikem. Tam je jejich potřeba skutečně velká, protože každá malá samostatná pěší jednotka (družstvo) potřebuje jednoho muže s odstřelovačským výcvikem. Takže každý kdo je do legie přijat, nadprůměrně dobře střílí a má velmi dobrý zdravotní stav, má reálnou šanci, být k odstřelovačům zařazen.

Je tu však jedno velké proti. Služba v cizinecké legii je pro českého občana možná pouze se svolením prezidenta republiky. Ten takové svolení samozřejmě většinou neuděluje, takže pokud do legie vstoupíte, spácháte dost těžký trestný čin.

Je však ještě v našem státě skupina jednotlivců, kteří se rozhodli řešit svoji touhu po svém. Samozřejmě se nejedná o nějakou organizovanou jednotku. Jsou to většinou jednotlivci, kteří se navzájem ani neznají a jsou rozeseti po všech koutech naší země. Imaginárně je spojuje pouze láska k vojenství a zbraním a samozřejmě i velká touha být odstřelovačem.

Při svém profesním zájmu o všechny věci související s bojem, jsem s některými přišel do styku. Chci vám zde v krátkosti nastínit profily několika z nich, aby jste si na ně mohli udělat vlastní názor.

Pavel, 32 let, soukromý podnikatel, Východní čechy. Zařadil jsem jej jako prvního, jelikož vlastní z celé skupiny nejvýkonnější zbraň. Jedná se o odstřelovačskou pušku DRAGUNOV sovětské výroby. To je samozřejmě úplná paráda. Zásah terče ve velikosti lidské postavy na vzdálenost 800 metrů není problém. Pavel ji zakoupil od jednoho vojáka, vracejícího se z mise v Bosně.

Vzápětí přikoupil i západoněmecký optický zaměřovač, uzpůsobený i pro noční vidění. To už je skutečně nebezpečná kombinace. Naštěstí pro nás všechny je cena takové neregistrované pušky dost vysoká (většinou 30 - 50.000 Kč), pokud je vůbec k "sehnání". Takže nehrozí, aby si ji zakoupil nějaký puberťák nebo nafetovaný rádoby-extrémista. Pokud vím, dragunovů se toulá po republice asi šest, ale rozhodně nevím o všech. Pravděpodobně jich je mnohem víc.

Pavel měl odmalička kladný vztah k armádě. Jeho povahové vlastnosti se dají shrnout několika slovy: cílevědomý, energický,.dravý ale zároveň dobrý kamarád. Nad nikoho se nikdy nepovyšuje i když se mu v současnosti dost daří a jezdí v BMW. Nevím o tom, že by někdy dělal něco protizákonného, samozřejmě kromě vlastnění toho Dragunova. Zbraní má celkem několik a k tomu spoustu různé výstroje. Je to jeho jediný koníček a taky už v tom utopil hodně peněz.

Střílet jezdí většinou někam do lesa. Střelbu se snaží maximálně přizpůsobit realitě. Takže nese veškerou výstroj, včetně maskování typu “Jožin z bažin” (Hejkal). Střílí z okraje lesa či vrcholu hřebene a jako cíl slouží většinou osamělý strom uprostřed pole, na jehož kmeni dopředu naznačil sprejem obrysy lidské postavy.

Dokonalost maskování si občas ověřuje průchodem přez oblasti, kde se pohybují lidé. V lese potkal už nejednoho houbaře, který vůbec netušil jeho přítomnost. Vrcholnou zkouškou nervů prý byl průchod přez úsek polomů o velikosti 150 x 200 metrů, na kterém se pohybovalo 25 lesních dělníků. Zdolání dvěstěmetrového úseku mu trvalo skoro tři hodiny, ale prozrazen ani spatřen nebyl. Chvílemi se však některý z dělníků přiblížil až na dva metry.

Pokud to mohu posoudit, je jeho výcvik kvalitnější, častější a přesnost zásahů je větší, než u našich armádních odstřelovačů z řad vojáků základní v. služby.

Munici pro Dragunova a ostatní své miláčky kupuje pravidelně od vojáků blízkého útvaru. Zbraně by naostro použil pouze pro ochranu svých blízkých a nebo jako prostředek msty, pokud by někomu z nich někdo ublížil. Na válku se rozhodně netěší, ale pokud jednou přijde, je rozhodnut se aktivně zapojit.

Můj názor je, že pokud se už dostal jeden z Dragunovů mezi lidi, je dobře, když skončil právě u Pavla.

Jirka, 21 let, Praha. To je již něco docela jiného. Nerad někoho odsuzuji, ale jeho názory se mi vážně nelíbí. Hlásí se k hnutí SKINHEADS, ale mám pocit že oni ho také příliš neberou. V jeho projevu je vždy spousta siláckých slov a obratů. Snaží se vzbuzovat dojem tvrdého muže a někdy dost provokuje. I když nosí odznaky SS ,skoro mi připadá, že ani neví o co šlo. Vyloženě se těší na případnou válku a nemůže se dočkat až konečně zbohatne při rabování domů nepřátel. Koho za nepřítele považuje, mi nikdy neřekl.

Je ozbrojen německou puskou MAUSER z doby druhé světové války. Našel ji u babičky ve stodole, kam ji před lety schoval jeho děda. Vzhledem k tomu, že ho zbraně dlouho zajímají a docela jim rozumí, povedlo se mu na mauserovce provézt mnoho úprav.

Odlehčil pažbu, vyřezáním podobného otvoru, jako má dragunov. Vyrobil kovovou, sklopnou dvounožku, kterou pomocí objímky přimontoval pod hlaveň. Zbraň osadil kvalitním optickým zaměřovačem a sestrojil i držáček pro svítilnu MAGLITE, umístěnou pod ústím hlavně. Největší perlou je však jeho, podomácku vyrobený, kovový tlumič zvuku výstřelu. Působí přímo předpotopním dojmem a tlumící efekt je poněkud sporný. Munici shání s menšími problémy od svých kamarádů, výměnou za fašistické nášivky, časopisy a jiné blbosti. Přímo doma má vždy zásobu minimálně 200 nábojů.

(odborníkům je samozřejmě jasné, že zde popisovaný způsob utlumení hluku výstřelu nemůže u této zbraně v praxi fungovat. V reálu byl použit způsob, kterým upravovali tyto pušky členové IRA, čili provrtání hlavně několika malými otvory a konstrukcí tlumiče v pozici předpaží. Z bezpečnostních důvodů zde nechci přesný návod s výpočty popisovat. Těchto pušek je u nás stále dost a dost, proto není vhodné zveřejňovat tyto teroristické úpravy)

I když úpravy na zbrani působí trochu hrubě, celek je velmi pěkný. Moderní dojem vyvolává zvláště pěkný maskovací nátěr a nalepené podložky z neoprenu v místech držení zbraně. Když jsem zbraň poprvé uviděl, ani mě v první chvíli nenapadla souvislost s výzbrojí wehrmachtu. Jako technické řešení je to prostě paráda.

Nemálo mě zaujala i praktická ukázka střelby. Poté, co jsem si zbraň dostatečně prohlédl, chtěl se Jirka pochlubit ještě více a nabídl mi možnost zbraň i vyzkoušet. Ačkoliv jsem na to byl dost zvědavý, s díky jsem odmítl. “Nemám bohužel zrovna tolik času k vyjetí někam za město a vystřílení pár zkušebních ran”. Ale to jsem Jirku podcenil.

S maskou profesionála odmontoval z hlavně baterku, nasunul tlumič a naplnil nábojovou schránku. Potom otevřel spojovací dveře a vyšel na balkon. Tam měl už připravený silný dalekohled na trojnožce. Kývl na něj se slovy,”koukni se tam na tu značku”. Protože bydlel ve vyšším patře paneláku, nemohl jsem se chvíli zorientovat. Pak jsem pochopil, že myslí stopku na blízké křižovatce. Přejel mi mráz po zádech!

Opřel si pušku o zábradlí zamířil a vystřelil. V dalekohledu jsem zřetelně uviděl, jak se za značkou zvedl na asfaltu obláček prachu. Jestli však značku na tu dálku opravdu zasáhl, to jsem nemohl posoudit. Taky jsem se spíš rozhlížel, kde skončila ta odražená kulka. Avizovaná druhá rána byla mířena na popelnici u nedalekého rodinného domku. Tam již byl zásah dobře viditelný podle zvířeného popela, který unikal nedovřeným víkem a otvorem po kulce.

Jirka chtěl ještě pokračovat a evidentně jej nevzrušovalo množství okolního asfaltu, betonu a dalších odrazových ploch. Zašel jsem zpátky to pokoje s odůvodněním, že mi je zima. Jirka dal ještě asi dvě rány a přišel za mnou s rozzářeným obličejem. “Tak, co na to říkáš? Paráda, viď!”.

Také jsem se dověděl o jeho, údajně zatím nejlepším odstřelovačském kousku. Mělo se prý jednat o prostřelení krabice mléka v tašce šestnáctileté slečny, vycházející z blízké prodejny. Pevně věřím, že si to pouze vymyslel.

Nad přesností střelby jsem vyjádřil svůj obdiv a jakoby mimochodem jsem se zeptal, jak často takhle trénuje. Prý to záleží na počtu nábojů, které se mu podaří opatřit. V průměru se prý pohybuje na dvaceti výstřelech za měsíc. Všechno samozřejmě z toho balkonu uprostřed sídliště. “Přece s ní nepolezu zbytečně ven. I když ji zabalím do bundy, nějakého policajta by to mohlo zaujmout.

Pomalu ve mně dozrávalo rozhodnutí. Zeptal jsem se Jirku, za kolik mi je ochoten tu pušku prodat. Samozřejmě nechtěl ani slyšet. Mauserovka je prostě jeho miláček a bez ní by si nepřipadal jako chlap. Pronesl jsem svoji konkrétní nabídku 15.000 Kč. Bylo na něm vidět, že horečně přemýšlí. Nakonec jsme se dohodli na osmnácti tisících, včetně asi 320 ks nábojů.

Pocit, že jsem zbraň několikrát přeplatil mi vyrovnávalo vědomí zabránění eventuálnímu neštěstí, které se tu mohlo kdykoliv stát.

Jelikož jsem také z oboru, uvědomoval jsem si na tom balkóně řadu cílů, které mohl Jirka kdykoliv zasáhnout. Parkoviště, dětské hřiště, dvě autobusové zastávky, prodejna potravin a okna asi šesti paneláků. To je dost špatná sestava v případě, když mladého muže s odstřelovačkou přepadne pocit, že mu svět ublížil.

Vědomí dobrého skutku mě však poznenáhlu opouštělo, když Jirka začal nahlas líčit svoje další plány. Jeho, taktéž ozbrojený, kamarád, mu prý svoji mauserovku rád prodá za sedm tisíc, protože z ní stejně skoro nestřílí. Za další tři tisíce ji potom dá Jirka zase do kupy a bude “Opět připraven!”

Třeba se jeho příští zbraň jednou dostane i do policejního muzea a budete si ji moci také prohlédnout. Jen doufám, že to nebude v souvislosti s nějakým trestným činem.

Každopádně bych se měl raději na pozoru, kdyby byl Jirka můj nepřítel. Ono totiž není příliš těžké na někoho vystřelit. Zvlášť, pokud je to zezadu a na větší dálku.

Na těchto dvou, zcela různých příkladech jsem chtěl ukázat rozpětí povahových vlastností českých držitelů odstřelovaček. Sám znám ještě asi dvacet lidí, kteří jsou obdobně “načerno” vyzbrojeni a praktikují odstřelovačský výcvik. Typy jejich zbraní jsou skutečně velmi různé. Většinou se každý vybavil podle svých finančních možností a navíc, málokdo má také napojení na podsvětí a černý obchod se zbraněmi.

Proto se každý z nich vyzbrojil jak jen mohl. Většinou jsou to zbraně staré, které již prošli mnoha rukama. To se samozřejmě podepsalo na jejich technickém stavu.

Zastoupeny jsou pušky lovecké, sovětské karabiny Mosin z doby II. světové války, několik malorážek, česká armádní puška a hodně rozšířené Mauserovky od německého Wehrmachtu. Také jsem již viděl i ruského Kalašnikova s optikou.

Někdo z vás se možná nad předchozím odstavcem ušklíbl s myšlenkou: “Co je tohle za odstřelovačky”? Samozřejmě, že výkonem se tyto zbraně nemohou vůbec rovnat moderním zbraním pro odstřelovače.

Ale, mohu vás ujistit, že skutečné divy s přesností a dálkou střelby udělá dobrý optický zaměřovač, osazený na zbrani a dobře zastřílený. To největší tajemství je však láskyplná péče a dokonalá znalost zbraně od jejího majitele.

Potom se i relativně málo výkonná malorážka stává smrtícím nástrojem s velkou přesností zásahů, na samé hranici účinného dostřelu.

Skutečnou perlou mezi odstřelovačkami je však zbraň, do které by to nikdo neřekl. Již nevím přesné typové označení, ale jednalo se o dlouhou předovku, zcela legálně zakoupenou v loveckých potřebách bez zbrojního pasu. Na jednoranné kopie historických zbraní nabíjených zepředu černým prachem totiž zbrojní pas vůbec nepotřebujete. Stačí jen peníze a věk nad osmnáct let.

Tuto si zakoupil jeden nadšenec a opatřil ji taktéž optikou. Samozřejmě, že praktické využití v boji je dost omezeno pomalým nabíjením a velkým demaskujícím účinkem oblaku kouře po výstřelu. Ale po zhlédnutí zásahů v terči, jsem si dovedl živě představit dobrý výsledek v případě, že by ze zbraně střílel skutečný expert stylem “Jeden výstřel, jeden zásah”.

V obecném povědomí veřejnosti se však často název odstřelovač zaměňuje za označení nájemného vraha. I u nás již proběhlo několik vražd výstřelem na velkou dálku. Naštěstí zatím (pravděpodobně) nestřílel nikdo z Čechů. Toto je zatím parketa zabijáků ze zemí bývalého Sovětského svazu. Takový nájemný vrah přiletí večer letadlem, v noci obhlédne cíl a vytvoří plán, dopoledne provede “špinavou práci” a odpoledne již letí nazpět. Je to postup velmi účinný a špatně odhalitelný.

Je tu však jedno veliké nebezpečí. Mnoho z lidí vlastnících snajperskou zbraň, jsou kluci do pětadvaceti let. Někteří z nich jsou také (ne vlastní vinou) bez zaměstnání a mají jen velmi málo prostředků pro vlastní existenci.

Kdo ví, jak by se některý z nich zachoval po obdržení nabídky na něčí likvidaci. Zvláště pokud by tato nabídka byla podpořena třeba částkou třista tisíc v hotovosti. To už se pak zlomí leckterý charakter. Člověk se nestane vrahem z ničeho nic, ale je psychicky mnohem snesitelnější, někoho neznámého zastřelit na velkou dálku, než jej třeba ubodat nožem.

Proto pokud tento článek čteš ty kamaráde, kterého se tato situace bude někdy týkat, věř tomu že vražda člověka se dá jen velmi těžko omluvit. Nevěř akčním filmům, kde si nájemný vrah zachová čistý štít. To ve skutečném životě neexistuje.

Každý opravdový bojovník se někdy v životě může dostat do situace, kdy zabije svého nepřítele. Vždy by to však mělo být buď v sebeobraně, nebo při ochraně vyšších ideálů nebo slabších jedinců.

Za peníze vraždí jen skutečná spodina.

 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.